Spoilery, spoilery...!!!
Obrázky k príspevku sú prevzaté zo stránky www.deviantart.com
„Myslel jsem, že jedeš do Idrisu jenom na pár dní,“ poznamenal Simon, který se po tom nepořádku rozhlížel s lehce zděšeným výrazem.
„To sice jo, ale nemůžu přijít na to, co si mám zabalit. Nemám skoro žádný šaty a sukně, ale co když tam nebudu smět nosit kalhoty?“
„Proč bys tam nemohla nosit kalhoty? Jedeš do jiný země, ne do jinýho století.“
„Kdybych najednou pocítil potřebu vznítit se, dám ti vědět.“ Simon nikdy neměl s Jacem příliš velkou trpělivost. „Hele, vážně jsem se táhl až na horní Manhattan jenom proto, abys na mě mohl civět, jako bych byl nějaká věc v laboratorní misce? Příště ti pošlu fotku.“„A já si ji dám do rámečku a postavím na noční stolek,“ řekl Jace.
„ I když to nerad přiznávám, upíre, máme něco společného.“
„Naprosto neodolatelnej účes?“ napověděl mu Simon.
„Clary,“ upřesnil Jace. To Simona zastihlo nepřipraveného. „Clary?“
„Clary,“ zopakoval Jace. „Však víš – malá, zrzavá, trochu nedůtklivá.“
„No, bude chtít získat Zrcadlo,“ řekl Simon. „Třetí z Nástrojů smrti, ne? Je tady v Idrisu? Proto se sem všichni sjeli?“
Rozhostilo se krátké ticho a pak odpověděla Isabela. „Problém se Zrcadlem je v tom, že nikdo neví, kde právě teď je. Vlastně ani nikdo netuší, co to vlastně je.“
„No, zrcadlo,“ poučil ji Simon, „však víš – je to taková lesklá skleněná věc. Teda aspoň bych to předpokládal.“
„Rumunsky? Jak působivé,“ řekl Jace. „Tímhle jazykem moc lidí nemluví.“
„A co ty?“ zeptal se Sebastián se zájmem.
„Jen nepatrně,“ odpověděl Jace s tak odzbrojujícím úsměvem, že bylo Simonovi jasné, že lže. „Mé znalosti rumunštiny se omezují na pár užitečných frází, jako například: ‚Jsou tito hadi jedovatí?‘ nebo ‚Na policistu ale vypadáte příliš mladě.‘“
Aldertree se téměř kroutil nadšením. „Stojíš na přímém slunečním světle a vůbec nijak to na tebe nepůsobí. A tady se přímo nabízí jedna otázka pro tebe,“ pokračoval Aldertree. „A to, jestli víš, proč u tebe k tomuhle jevu došlo.“
„Možná jsem prostě hodnější než ostatní upíři.“ Simona okamžitě zamrzelo, že promluvil.
„Tak co si myslíš o tomhle příběhu, upíre?“ Zeptal se Aldertree.
„Myslím si, že je ta vaše historka úplně šílená,“ usoudil Simon. “A má v sobě větší trhliny než silnice na Kent Avenue v Brooklynu, kterou mimochodem už několik let nikdo nevyasfaltoval.
„Jaci,“ promluvil do ticha Alek, do jehož hlasu se vkradl náznak paniky. „Nezajímá tě, kde jsem byl celý den?“
„Máš na sobě nový kabát,“ řekl Jace, aniž by svému příteli věnoval jediný pohled. „Takže jsi asi byl nakupovat. I když nemám tušení, proč se mě tak horlivě snažíš obtěžovat s touhle informací.“
Alek se zamračil. „Ty jsi ale blbec.“
„Díky,“ řekl Jace.
Simon si uvědomil, co mu to hučí v uších. Byl to vztek. „To mám radost, že ti tohle všechno připadá vtipný.“
„Takže ty nejsi rád, že mě vidíš?“ podivil se Jace. „Musím říct, že mě to překvapuje. Všichni mi vždycky tvrdili, že jakmile někam vstoupím, celá místnost se rozzáří. Čekal bych, že pro temné podzemní cely to bude platit dvojnásob.“
„Tys věděl, co se stane, že jo? Říkal jsi mi: ‚Pošlou tě rovnou zpátky do New Yorku.‘ Prý žádnej problém. Ale něco takovýho vůbec neměli v úmyslu.“
„To jsem ale nevěděl.“ Jace se mu přes mříže zadíval do očí a jeho pohled byl jistý a přímý. „Já vím, že mi to nebudeš věřit, ale myslel jsem si, že ti říkám pravdu.“
„Tak to mi buď lžeš, nebo jsi blbec, –“
„V tom případě jsem blbec.“
„– nebo oboje,“ dokončil Simon. „Osobně bych se nejspíš přikláněl k poslední variantě.“
Jace stále neuhýbal pohledem. „A přestaň na mě cenit ty tesáky. Jsem z toho nervózní.“
„No dobře,“ řekl Simon. „Ale jestli tě zajímá, proč to dělám, tak proto, že jsi cítit krví.“
„To je moje kolínská. Eau de čerstvé zranění.“ Jace zvedl levou ruku.
„Vy jste… Hadrián Močál? Ten čaroděj?“
Krasomil si vytáhl z úst dýmku. „No, rozhodně nejsem Hadrián Močál, ten exotický tanečník.“
„Já…“ Sebastiánovi se zřejmě nedostávalo slov. „Doufali jsme, že byste nám mohl pomoci. Já jsem Sebastián Verlac a tohle je Clarissa Morgensternová – její matka se jmenuje Jocelyn Fairchildová –“
„Mě nezajímá, jak se jmenuje její matka,“ nenechal ho domluvit Krasomil. „Nepřijímám neohlášené návštěvy. Přijďte někdy jindy. Hodilo by se mi to třeba napřesrok v březnu.“
„Napřesrok v březnu?“ Sebastián se zatvářil zděšeně.
„Máte pravdu, to není ono,“ řekl Krasomil. „Březen bývá deštivý. Co takhle červen?“
„Je to bratranec jedněch známých Lightwoodových nebo tak něco. Je to docela sympaťák, vážně.“
„Sympaťák, pfl! Je naprosto neodolatelný.“ Krasomil se zasněně zahleděl Sebastiánovým směrem. „Měla bys ho tu nechat. Mohl bych si na něj věšet klobouky a další věci.“
„Ne. Nemůžete si ho nechat.“
„Výborně,“ řekl Jace, „vrátila ses. Už jsem si začínal myslet, že jsi spadla do kanálu.“
Clary na něj jen beze slova zírala.
„Já nejsem anděl, Jaci,“ zopakovala Clary. „Nevracím knížky do knihovny. Nelegálně stahuju muziku. Lžu svojí mámě. Jsem úplně obyčejná.“
Alek umíněně zatnul zuby. „Chci jenom vědět, proč jsi mi nezavolal zpátky.“
„Ty jsi ale idiot.“
„Tak proto jsi mi nezavolal? Protože jsem idiot?“
„Ne.“ Krasomil udělal pár kroků směrem k němu.
Alek chytil Jace za bundu na prsou. „Co se s tebou stalo?“
Jace se zatvářil uraženě. „Co se stalo se mnou?“
Alek s ním nevybíravě zatřásl. „Říkal jsi, že se jdeš projít! Jaká procházka asi tak může trvat šest hodin?“
„Dlouhá procházka?“ navrhl Jace.
„Nejradši bych tě zabil,“ řekl Alek a pustil Jaceovu bundu. „Dost vážně o tom uvažuju.“
„To by ale trochu popíralo důvod, proč se takhle vztekáš, ne?“ upozornil ho Jace.
Malachiáš se ušklíbl. „Nevzpomínám si, že by vás Spolek pozval do Skleněného Města, Krasomile Pohromo.“
„Taky že nepozval,“ připustil Krasomil. „Ale vaše zábrany jsou v tahu.“
„Vážně?“ Z konzulova hlasu odkapával sarkasmus. „To bych si nevšiml.“
Krasomil se zatvářil účastně. „Ale to je příšerné. Někdo vám to měl říct.“ Podíval se na Luka. „Řekněte mu, že jejich zábrany už nefungují.“
„Samueli! Jste v pořádku?“ Simonovi před očima vytanula představa, jak Samuel dostává do hlavy padajícími mřížemi.
Samuelův hlas se znovu rozkřikl. „JDETE PRYČ!“
Simon se úkosem podíval na Jace. „Asi to myslí vážně.“
Jace znechuceně zavrtěl blonďatou hlavou. „Ty ses ve vězení prostě musel skamarádit s nějakým bláznem, co? To jsi prostě nemohl počítat dlaždice nebo si ochočit myš, jako to dělají normální vězni?“
.„Clarisso, přivedla jsi sem toho upíra, jak vidím,“ řekl Valentýn. „Až se všechno trochu usadí, vážně si musíme promluvit o tom, jaké domácí mazlíčky budeš smět chovat.“
Z Jaceovy tváře se vytratila i poslední špetka humoru. „Odmítá vyjít ze svého pokoje,“ řekl. „Myslí si, že to, co se stalo Maxovi, byla její chyba. Ani nechtěla jít na pohřeb.“
„Zkoušeli jste s ní mluvit?“
„Ne,“ odsekl Jace. „Ale zkoušeli jsme ji několikrát praštit do obličeje. Proč, myslíš si, že jí to nepomohlo?“
„Jenom jsem se zeptal,“ uklidňoval ho Simon.
Tak proč tady zůstával i během bitvy? Proč chodil nahoru do Gardu? Kvůli mně? Jsem si dost jistej, že mu bylo úplně jedno, jestli to přežiju, nebo umřu.“
„Teďmu ale křivdíš,“ napomenul ho Jace. „Určitě by byl mnohem raději, kdybys umřel.“
„Já si teda myslím,“ řekla Clary, „že tady zůstal kvůli mně.“
Jaceovy oči se zlatě zablýskly. „Kvůli tobě? Myslíš, že doufal v další vášnivé rande?“
„Můžeš se zamknout ve svém pokoji jako Isabela.“
„To rozhodně nemám v plánu.“
„Samozřejmě že ne,“ odfrkl si Jace, „ty totiž žiješ jen proto, abys mě mučila, nemám pravdu?“
„Jaci, celej svět se netočí jenom kolem tebe,“ odsekla mu Clary vztekle.
„Možná ne,“ připustil Jace, „ale musíš uznat, že většina světa ano.“
„Prosím. Když nikomu nic neřekneme a budeme dělat, jako by nic…“ Pokračovala Clary.
„Nemůžeme dělat, jako by nic,“ odpověděl Jace s naprostou jistotou v hlase. „Já tě miluju a budu tě milovat, dokud budu žít, a jestli existuje život po životě, budu tě milovat i v něm.“
„Simone?“ řekla. „Mám takovou pitomou otázku.“
„A jakou?“
„Spal jsi s Isabelou?“
„Mám pocit, že ti do toho vůbec nic není, ale ne, nespal jsem s ní.“
„Dobře,“ řekla Clary po chvíli, „já jsem si taky myslela, že bys nedokázal zneužít toho, že je teď celá sklíčená a tak.“
Simon si odfrkl. „Jestli někdy potkáš chlápka, kterej by dokázal Isabelu zneužít, určitě mi to řekni. Rád bych mu potřásl rukou. Nebo před ním pěkně rychle vzal do zaječích, jak se to vezme.“
„Možná bych na to uměl vylézt,“ nadhodil Simon s pohledem upřeným na bílé sloupy podpírající šikmou střechu Síně. „Třeba by mě trocha fyzické námahy uklidnila.“
„Ale, nech toho,“ usadila ho Clary. „Jsi přece upír, ne Spiderman.“
Krasomil si s povzdechem ohrnul rukáv a natáhl ruku ke Clary. „Tak se do toho pusť.“
„To nejde,“ odmítla. „Lovec stínů, který vám nanese znamení, bude vaším partnerem v bitvě, ale já se jí vůbec nezúčastním.“
„To doufám,“ poznamenal Krasomil. Pak se podíval na Luka s Jocelyn, kteří stáli vedle sebe. „Vy dva,“ oslovil je. „Tak to zkuste vy. Ukažte tady rytíři, jak to funguje.“
Jocelyn překvapeně zamrkala. „Cože?“
„Předpokládal jsem,“ řekl Krasomil, „že vy dva budete partneři, protože už jste stejně prakticky manželé.“
Sebastián se jen usmál. „Skoro jsem slyšel, jak ti tluče srdce,“ řekl mírně. „Předtím, když jsi mě pozoroval, jak mluvím s Valentýnem. Vadilo ti to?“
„Že se chováš, jako bys s mým otcem chodil?“ Jace pokrčil rameny. „Abych řekl pravdu, přijdeš mi na něj trochu mladý.“
„Už jsi vzhůru, bratříčku?“ Sebastián klečel před ním, „výborně. Už jsem se málem začal bát, že jsem tě zabil moc brzo.“
Jace otočil hlavu ke straně a vyplivl na zem krev, kterou měl v ústech.
„Hodláš mě zabít při nějaké zvláštní příležitosti? Už brzy budou Vánoce.“
„Jsem muž,“ sdělil jí, „a muži nekonzumují růžové nápoje. Ztrať se, ženo, a hleď mi přinést něco hnědého.“
„Hnědého?“ Isabela se ušklíbla.
„Hnědá barva je mužná,“ prohlásil Jace a volnou rukou lehce zatahal za zbloudilý pramen vlasů z Isabelina účesu. „Jen se podívej na Aleka.“
Alek truchlivě sklopil oči ke svému svetru. „Dřív býval černý,“ zamumlal. „Jenže pak vybledl.“
„Vypadáš šťastně,“ řekl Clary. Pak se jeho pohled přesunul na Jace. „A ty máš obrovský štěstí, že to není jinak.“
Jace zvedl jedno obočí. „A teď mi začneš vykládat, že jestli jí někdy ublížím, tak mě zabiješ?“
„Ne,“ odsekl Simon. „Jestli Clary ublížíš, zvládne tě zabít sama.“
„Nespěchej, holčičko,“ řekla jí Maia. „Kdo si počká, ten se dočká.“
„Vždycky jsem si myslel, že to přísloví je ‚Kdo se mačká, ten se dočká‘,“ poznamenal Simon. „Už se nedivím, že jsem z toho byl celej život trochu zmatenej.“
„Zmatenej? Napadají mě i horší výrazy,“ utrousil Jace.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára