februára 28, 2012

Recenzia: Divergencia (Veronica Roth)

Anotácia:
Chicago, ďaleká budúcnosť.
Beatrice Priorová žije v spoločnosti rozdelenej na päť frakcií. Na rozhodovacej ceremónii si všetci šestnásťroční vyberajú frakciu, ktorej zasvätia zvyšok života. Beatrice má len dve možnosti: zostať so svojou rodinou, alebo ju navždy opustiť, aby mohla byť sama sebou. Rozhodnutím napokon prekvapí všetkých vrátane seba. Zmení si meno na Tris a usiluje sa obstáť v tvrdej konkurencii, aby si vybojovala miesto v novom živote. Hľadá skutočných priateľov a zamotáva sa do vzťahu s chvíľami neodolateľným, inokedy neznesiteľným chlapcom.
Keď Tris objaví sprisahanie, ktoré môže zničiť jej navonok dokonalú spoločnosť, záhadná schopnosť jej buď pomôže zachrániť ľudí, ktorých miluje, alebo... 

Kvalitné recenzie na toto dielo nájdete na mnohých internetových stránkach a blogoch, preto píšem len “mini“-recenziu, také stručné zhrnutie mojich pocitov po dočítaní tohto dystopického príbehu. Mám za sebou už pár kníh rovnakého žánru, áno, musím sa priznať, ako u mnohých z vás, tak aj u mňa to odštartovali viac-menej Hry o život. (no skôr viac ako menej:-) Dostali sa mi do uší mnohé názory, ktoré sa vo väčšine prípadov rozchádzali, práve z dôvodu porovnávania týchto dvoch diel. Na knihu som sa veľmi tešila a tieto protichodné kritiky spôsobili, že sa nedočkavé tešenie premenilo na menšie obavy. A keď už to mám teraz za sebou, môžem si spokojne vydýchnuť....:-)
Od prvého momentu ako som ju vzala do ruky a pol hodinu neustále obracala, sa mi zapáčila. Nehovoriac o tom, ako som ju každému ukazovala ako keby som si kúpila diamantové hodinky a tým som si vyslúžila nechápavé pohľady na niekoho mierne retardovaného...ale o tom potom. To je daň za náš knižný cwok-house, v ktorom žijeme.  
Čo sa týka samotnej knihy, je to zvláštne, ale napriek tomu, že sa do polovice príbehu takmer nič neudialo, sa mi strany obracali veľmi rýchlo. Aby ste ma nepochopili zle, dej sa vyvíjal od prvej strany, ale išiel dlho v rovnakom tempe s menšími odchýlkami. Túto stagnáciu naopak vyvažovali postavy a vzťahy medzi nimi, ktoré to všetko oživovali. Charakter hlavnej hrdinky Beatrice, alias Tris, sa doslova vyvíjal s príbehom. Bolo pozoruhodné sledovať  jej osobnostný rast. Z šedej myšky sa postupne stávala odvážna žena s  pevnými zásadami, ktoré dávala najavo pri tých správnych príležitostiach. Aj keď boli situácie, pri ktorých viedla vo svojom vnútri malú vojnu, navonok sa vždy snažila zachovať si svoju tvár.  Bola tvrdá ale srdce mala na správnom mieste, a dokázala, že rozum a cit si nemusia vždy protirečiť.  Vedľajšie postavy boli tiež veľmi dobre prepracované, možno až tak, že sa vedľajšími ani nedajú nazvať. Všetko dokopy dávalo knihe ten správny náboj. 
Čo sa týka romantickej zápletky, tá ma naozaj milo potešila a dokonca prekonala moje očakávania. V diele takéhoto žánru som nečakala pravdupovediac žiadne srdcervúce ťuťuli-muťuli.  No teraz  možno  preháňam, ani v Divergencii to nebolo  “srdcervúce“ a už vôbec nie to druhé spojenie.  Žiadne uslzené vreckovky teda nečakajte.  Ale... zato sa môžete tešiť na krásne vyvíjajúci sa vzťah medzi dvoma ľuďmi, ktorí sa jeden druhému začnú páčiť a neboja sa to povedať  nahlas. Trisin “Don-Juan“ (krycie meno aby som neprezrádzala dej) bol síce tvrdý a v niektorých prípadoch by sa ľahšie dalo pohnúť s dubom ako s ním, ale naopak vedel byť veľmi nežný.  Veril v jej schopnosti a aj keď o nich ani v najmenšom nepochyboval , snažil sa ju vždy chrániť. A práve pre tento pocit bezpečia a domova, ktorý Tris zaplavoval v jeho prítomnosti,  sa dalo doňho tak ľahko zamilovať.
Takže nakoniec môžem túto knižku pripísať na zoznam k ďalším, ktorých druhé pokračovanie je ešte veľmi ďaleko ale stojí za to! A samozrejme, na ktoré sa veľmi teším...:-)

Na záver ešte moje tri osobné SURPRISE, ktoré mi kniha pripravila:
1.     Romantická zápletka, ktorú som spomínala vyššie.
2.     Musím pochváliť vydavateľstvo Slovart a ich pani prekladateľku za naozaj skvelý    slovenský preklad!!!
3.     Hlavná hrdinka oplývala sarkazmom. Wow!!!  Na ukážku dávam malú chuťovku: „Keď Štyri odíde, znervózniem. Nechať nás s Ericom mi pripadá ako najať deťom opatrovateľku, ktorá vo voľnom čase najradšej brúsi nože.“
Anndy

februára 27, 2012

Nepremeškajte zľavy na knižných portáloch...


Knižné portály Martinus a Gorila si pripravili pre čitateľov v tomto mesiaci zaujímavé zľavy. Niektoré diela naozaj stoja za to...tak ich dávam na blog, keby mal niekto záujem, aby ste si potom netrieskali hlavu o stenu, že ste to nestihli...:-)

Na Gorile natrafíte na "výpredaj s IKAROM", kde nájdete diela od autorky Andrei Cremerovej, 1. a 2. diel trilógie o vlkolakoch.  Nočný tieň za neuveriteľných 4,59 €67%), Prekliatie vlkov 4,99 € (zľava 61%)  . Mne osobne tieto dve knihy chýbali doma na poličke, takže som neváhala...
Z vydavateľstva FRANGMENT SK ešte nájdete na portáli zlacnený titul od Christophera Paoliniho Eldest, 2.diel Dračích jazdcov,  za 10.99 € (zľava 40%).


PLATÍ DO 29.02.2012 (akcia už neplatí)
Na Martinuse nájdete taktiež zľavy, konkrétne s vydavateľstvom TATRAN. Titul Krátky druhý život Bree Tannerovej od spisovateľky Stephenie Meyerovej v cene 10,29 € (zľava 20%)
PLATÍ DO 29.02.2012 (akcia už neplatí)
Pred istým časom som na blog dávala príspevok "výpredaj s Martinusom" a ten stále pokračuje, konkrétne s vydavateľstvom IKAR. Hodila som to sem do pozornosti znova, pretože tie akcie siahajú až do výšky 70% a bola by škoda, si ich nechať ujsť. 
Medzi množstvom titulov nájdete napríklad Som číslo štyri od spisovateľa Pittacusa Lora, cena 3,87 €, Nenásytná od Meg Cabotovej v cene 3,87 € a Inkarceron, Catherine Fisherová, 3,57 € .

Tak pekne šup šup za počítač naplniť internetové nákupné košíky.
Do zľavenia - priatelia......:-)

februára 26, 2012

Spoločná fantasy poviedka

Pre tých čo sa zapojili, alebo by sa chceli ešte zapojiť do našej Spoločnej fantasy poviedky, chcem pripomenúť, že už zostávajú len posledné 3 dni na to, kedy môžete zahlasovať za nadprirodzenú bytosť, ktorú by ste tam chceli mať.
Zatiaľ je to nerozhodné medzi čarodejnicou a démonom. Ani vy, čo ste chceli niekoho iného nezúfajte, ešte sa to môže napraviť, len treba hlasovať! Tak rýchlo do toho, aby ste to nepremeškali. Hlasovať môžete TU.

februára 24, 2012

Hry o život s magazínom People

Čas do premiéry filmu sa pomaličky kráti a s ním pribúdajú stále nové a nové obrázky, články, plagáty rozhovory...atď. Americký magazín People má na pláne pri tejto príležitosti špeciálne vydanie prílohy -  "All about HG", aj s novými fotkami. Pre ochutnávku uverejnili pár foto... Hneď tá prvá je naozaj vydarená...


Číslo s touto prílohou sa dostane v Amerike do stánkov 2.marca.  

Pridala som ešte dva stilly z časopisu US Weekly. Konkrétne sa jedná o Effie a prezidenta Snowa





februára 23, 2012

Hlášky z Města ze Skla (Nástroje smrti 3)

Spoilery, spoilery...!!!
Obrázky k príspevku sú prevzaté zo stránky www.deviantart.com

„Myslel jsem, že jedeš do Idrisu jenom na pár dní,“ poznamenal Simon, který se po tom nepořádku rozhlížel s lehce zděšeným výrazem.
„To sice jo, ale nemůžu přijít na to, co si mám zabalit. Nemám skoro žádný šaty a sukně, ale co když tam nebudu smět nosit kalhoty?“
„Proč bys tam nemohla nosit kalhoty? Jedeš do jiný země, ne do jinýho století.“

„Kdybych najednou pocítil potřebu vznítit se, dám ti vědět.“ Simon nikdy neměl s Jacem příliš velkou trpělivost. „Hele, vážně jsem se táhl až na horní Manhattan jenom proto, abys na mě mohl civět, jako bych byl nějaká věc v laboratorní misce? Příště ti pošlu fotku.“
„A já si ji dám do rámečku a postavím na noční stolek,“ řekl Jace.

 „ I když to nerad přiznávám, upíre, máme něco společného.“
„Naprosto neodolatelnej účes?“ napověděl mu Simon.
„Clary,“ upřesnil Jace. To Simona zastihlo nepřipraveného. „Clary?“
„Clary,“ zopakoval Jace. „Však víš – malá, zrzavá, trochu nedůtklivá.“

„No, bude chtít získat Zrcadlo,“ řekl Simon. „Třetí z Nástrojů smrti, ne? Je tady v Idrisu? Proto se sem všichni sjeli?“
Rozhostilo se krátké ticho a pak odpověděla Isabela. „Problém se Zrcadlem je v tom, že nikdo neví, kde právě teď je. Vlastně ani nikdo netuší, co to vlastně je.“
„No, zrcadlo,“ poučil ji Simon, „však víš – je to taková lesklá skleněná věc. Teda aspoň bych to předpokládal.“

„Rumunsky? Jak působivé,“ řekl Jace. „Tímhle jazykem moc lidí nemluví.“
„A co ty?“ zeptal se Sebastián se zájmem.
„Jen nepatrně,“ odpověděl Jace s tak odzbrojujícím úsměvem, že bylo Simonovi jasné, že lže. „Mé znalosti rumunštiny se omezují na pár užitečných frází, jako například: ‚Jsou tito hadi jedovatí?‘ nebo ‚Na policistu ale vypadáte příliš mladě.‘“

Aldertree se téměř kroutil nadšením. „Stojíš na přímém slunečním světle a vůbec nijak to na tebe nepůsobí. A tady se přímo nabízí jedna otázka pro tebe,“ pokračoval Aldertree. „A to, jestli víš, proč u tebe k tomuhle jevu došlo.“
„Možná jsem prostě hodnější než ostatní upíři.“ Simona okamžitě zamrzelo, že promluvil.

„Tak co si myslíš o tomhle příběhu, upíre?“ Zeptal se Aldertree.
„Myslím si, že je ta vaše historka úplně šílená,“ usoudil Simon. “A má v sobě větší trhliny než silnice na Kent Avenue v Brooklynu, kterou mimochodem už několik let nikdo nevyasfaltoval.

„Jaci,“ promluvil do ticha Alek, do jehož hlasu se vkradl náznak paniky. „Nezajímá tě, kde jsem byl celý den?“
„Máš na sobě nový kabát,“ řekl Jace, aniž by svému příteli věnoval jediný pohled. „Takže jsi asi byl nakupovat. I když nemám tušení, proč se mě tak horlivě snažíš obtěžovat s touhle informací.“

Alek se zamračil. „Ty jsi ale blbec.“
„Díky,“ řekl Jace.

 Simon si uvědomil, co mu to hučí v uších. Byl to vztek. „To mám radost, že ti tohle všechno připadá vtipný.“
„Takže ty nejsi rád, že mě vidíš?“ podivil se Jace. „Musím říct, že mě to překvapuje. Všichni mi vždycky tvrdili, že jakmile někam vstoupím, celá místnost se rozzáří. Čekal bych, že pro temné podzemní cely to bude platit dvojnásob.“

„Tys věděl, co se stane, že jo? Říkal jsi mi: ‚Pošlou tě rovnou zpátky do New Yorku.‘ Prý žádnej problém. Ale něco takovýho vůbec neměli v úmyslu.“
„To jsem ale nevěděl.“ Jace se mu přes mříže zadíval do očí a jeho pohled byl jistý a přímý. „Já vím, že mi to nebudeš věřit, ale myslel jsem si, že ti říkám pravdu.“
„Tak to mi buď lžeš, nebo jsi blbec, –“
„V tom případě jsem blbec.“
„– nebo oboje,“ dokončil Simon. „Osobně bych se nejspíš přikláněl k poslední variantě.“

Jace stále neuhýbal pohledem. „A přestaň na mě cenit ty tesáky. Jsem z toho nervózní.“
„No dobře,“ řekl Simon. „Ale jestli tě zajímá, proč to dělám, tak proto, že jsi cítit krví.“
„To je moje kolínská. Eau de čerstvé zranění.“ Jace zvedl levou ruku.

„Vy jste… Hadrián Močál? Ten čaroděj?“
Krasomil si vytáhl z úst dýmku. „No, rozhodně nejsem Hadrián Močál, ten exotický tanečník.“
„Já…“ Sebastiánovi se zřejmě nedostávalo slov. „Doufali jsme, že byste nám mohl pomoci. Já jsem Sebastián Verlac a tohle je Clarissa Morgensternová – její matka se jmenuje Jocelyn Fairchildová –“
„Mě nezajímá, jak se jmenuje její matka,“ nenechal ho domluvit Krasomil. „Nepřijímám neohlášené návštěvy. Přijďte někdy jindy. Hodilo by se mi to třeba napřesrok v březnu.“
„Napřesrok v březnu?“ Sebastián se zatvářil zděšeně.
„Máte pravdu, to není ono,“ řekl Krasomil. „Březen bývá deštivý. Co takhle červen?“


„Je to bratranec jedněch známých Lightwoodových nebo tak něco. Je to docela sympaťák, vážně.“
„Sympaťák, pfl! Je naprosto neodolatelný.“ Krasomil se zasněně zahleděl Sebastiánovým směrem. „Měla bys ho tu nechat. Mohl bych si na něj věšet klobouky a další věci.“
„Ne. Nemůžete si ho nechat.“

„Výborně,“ řekl Jace, „vrátila ses. Už jsem si začínal myslet, že jsi spadla do kanálu.“
Clary na něj jen beze slova zírala.

„Já nejsem anděl, Jaci,“ zopakovala Clary. „Nevracím knížky do knihovny. Nelegálně stahuju muziku. Lžu svojí mámě. Jsem úplně obyčejná.“

Alek umíněně zatnul zuby. „Chci jenom vědět, proč jsi mi nezavolal zpátky.“
„Ty jsi ale idiot.“
„Tak proto jsi mi nezavolal? Protože jsem idiot?“
„Ne.“ Krasomil udělal pár kroků směrem k němu.
 
Alek chytil Jace za bundu na prsou. „Co se s tebou stalo?“
Jace se zatvářil uraženě. „Co se stalo se mnou?“
Alek s ním nevybíravě zatřásl. „Říkal jsi, že se jdeš projít! Jaká procházka asi tak může trvat šest hodin?“
„Dlouhá procházka?“ navrhl Jace.
„Nejradši bych tě zabil,“ řekl Alek a pustil Jaceovu bundu. „Dost vážně o tom uvažuju.“
„To by ale trochu popíralo důvod, proč se takhle vztekáš, ne?“ upozornil ho Jace.

Malachiáš se ušklíbl. „Nevzpomínám si, že by vás Spolek pozval do Skleněného Města, Krasomile Pohromo.“
„Taky že nepozval,“ připustil Krasomil. „Ale vaše zábrany jsou v tahu.“
„Vážně?“ Z konzulova hlasu odkapával sarkasmus. „To bych si nevšiml.“
Krasomil se zatvářil účastně. „Ale to je příšerné. Někdo vám to měl říct.“ Podíval se na Luka. „Řekněte mu, že jejich zábrany už nefungují.“

„Samueli! Jste v pořádku?“ Simonovi před očima vytanula představa, jak Samuel dostává do hlavy padajícími mřížemi.
Samuelův hlas se znovu rozkřikl. „JDETE PRYČ!“
Simon se úkosem podíval na Jace. „Asi to myslí vážně.“
Jace znechuceně zavrtěl blonďatou hlavou. „Ty ses ve vězení prostě musel skamarádit s nějakým bláznem, co? To jsi prostě nemohl počítat dlaždice nebo si ochočit myš, jako to dělají normální vězni?“

.„Clarisso, přivedla jsi sem toho upíra, jak vidím,“ řekl Valentýn. „Až se všechno trochu usadí, vážně si musíme promluvit o tom, jaké domácí mazlíčky budeš smět chovat.“

Z Jaceovy tváře se vytratila i poslední špetka humoru. „Odmítá vyjít ze svého pokoje,“ řekl. „Myslí si, že to, co se stalo Maxovi, byla její chyba. Ani nechtěla jít na pohřeb.“
„Zkoušeli jste s ní mluvit?“
„Ne,“ odsekl Jace. „Ale zkoušeli jsme ji několikrát praštit do obličeje. Proč, myslíš si, že jí to nepomohlo?“
„Jenom jsem se zeptal,“ uklidňoval ho Simon.

Tak proč tady zůstával i během bitvy? Proč chodil nahoru do Gardu? Kvůli mně? Jsem si dost jistej, že mu bylo úplně jedno, jestli to přežiju, nebo umřu.“
„Teďmu ale křivdíš,“ napomenul ho Jace. „Určitě by byl mnohem raději, kdybys umřel.“
„Já si teda myslím,“ řekla Clary, „že tady zůstal kvůli mně.“
Jaceovy oči se zlatě zablýskly. „Kvůli tobě? Myslíš, že doufal v další vášnivé rande?“

„Můžeš se zamknout ve svém pokoji jako Isabela.“
„To rozhodně nemám v plánu.“
„Samozřejmě že ne,“ odfrkl si Jace, „ty totiž žiješ jen proto, abys mě mučila, nemám pravdu?“
„Jaci, celej svět se netočí jenom kolem tebe,“ odsekla mu Clary vztekle.
„Možná ne,“ připustil Jace, „ale musíš uznat, že většina světa ano.“

„Prosím. Když nikomu nic neřekneme a budeme dělat, jako by nic…“ Pokračovala Clary.
„Nemůžeme dělat, jako by nic,“ odpověděl Jace s naprostou jistotou v hlase. „Já tě miluju a budu tě milovat, dokud budu žít, a jestli existuje život po životě, budu tě milovat i v něm.“

„Simone?“ řekla. „Mám takovou pitomou otázku.“
„A jakou?“
„Spal jsi s Isabelou?“
„Mám pocit, že ti do toho vůbec nic není, ale ne, nespal jsem s ní.“
„Dobře,“ řekla Clary po chvíli, „já jsem si taky myslela, že bys nedokázal zneužít toho, že je teď celá sklíčená a tak.“
Simon si odfrkl. „Jestli někdy potkáš chlápka, kterej by dokázal Isabelu zneužít, určitě mi to řekni. Rád bych mu potřásl rukou. Nebo před ním pěkně rychle vzal do zaječích, jak se to vezme.“

„Možná bych na to uměl vylézt,“ nadhodil Simon s pohledem upřeným na bílé sloupy podpírající šikmou střechu Síně. „Třeba by mě trocha fyzické námahy uklidnila.“
„Ale, nech toho,“ usadila ho Clary. „Jsi přece upír, ne Spiderman.“

Krasomil si s povzdechem ohrnul rukáv a natáhl ruku ke Clary. „Tak se do toho pusť.“
„To nejde,“ odmítla. „Lovec stínů, který vám nanese znamení, bude vaším partnerem v bitvě, ale já se jí vůbec nezúčastním.“
„To doufám,“ poznamenal Krasomil. Pak se podíval na Luka s Jocelyn, kteří stáli vedle sebe. „Vy dva,“ oslovil je. „Tak to zkuste vy. Ukažte tady rytíři, jak to funguje.“
Jocelyn překvapeně zamrkala. „Cože?“
„Předpokládal jsem,“ řekl Krasomil, „že vy dva budete partneři, protože už jste stejně prakticky manželé.“

Sebastián se jen usmál. „Skoro jsem slyšel, jak ti tluče srdce,“ řekl mírně. „Předtím, když jsi mě pozoroval, jak mluvím s Valentýnem. Vadilo ti to?“
„Že se chováš, jako bys s mým otcem chodil?“ Jace pokrčil rameny. „Abych řekl pravdu, přijdeš mi na něj trochu mladý.“

„Už jsi vzhůru, bratříčku?“ Sebastián klečel před ním, „výborně. Už jsem se málem začal bát, že jsem tě zabil moc brzo.“
Jace otočil hlavu ke straně a vyplivl na zem krev, kterou měl v ústech.
„Hodláš mě zabít při nějaké zvláštní příležitosti? Už brzy budou Vánoce.“

„Jsem muž,“ sdělil jí, „a muži nekonzumují růžové nápoje. Ztrať se, ženo, a hleď mi přinést něco hnědého.“
„Hnědého?“ Isabela se ušklíbla.
„Hnědá barva je mužná,“ prohlásil Jace a volnou rukou lehce zatahal za zbloudilý pramen vlasů z Isabelina účesu. „Jen se podívej na Aleka.“
Alek truchlivě sklopil oči ke svému svetru. „Dřív býval černý,“ zamumlal. „Jenže pak vybledl.“

„Vypadáš šťastně,“ řekl Clary. Pak se jeho pohled přesunul na Jace. „A ty máš obrovský štěstí, že to není jinak.“
Jace zvedl jedno obočí. „A teď mi začneš vykládat, že jestli jí někdy ublížím, tak mě zabiješ?“
„Ne,“ odsekl Simon. „Jestli Clary ublížíš, zvládne tě zabít sama.“

„Nespěchej, holčičko,“ řekla jí Maia. „Kdo si počká, ten se dočká.“
„Vždycky jsem si myslel, že to přísloví je ‚Kdo se mačká, ten se dočká‘,“ poznamenal Simon. „Už se nedivím, že jsem z toho byl celej život trochu zmatenej.“
„Zmatenej? Napadají mě i horší výrazy,“ utrousil Jace.



februára 22, 2012

Recenzia: ABANDON ( Meg Cabot )

Anotácia: I keď sa snaží vrátiť do života, vie, čo bolo pred nehodou. Pierce si nemôže pomôcť, ale cíti sa skôr súčasťou tohoto sveta než tamtoho. Doposiaľ nikdy nebola sama…pretože vždy ju niekto sledoval. Utiecť z ríše mŕtvych je nemožné, keď niekto odtiaľ vás chce späť.
Ale teraz sa presťahovala do nového mesta. Možno že na novej škole môže začať znova. Možno sa môže prestať báť.
Lenže nemôže. Pretože aj tu ju nájde. Pretože ju zúfalo chce späť. Vie, že to nie je žiadny anjel strážny a jeho temný svet nie je žiadne nebo, ale ona sa nemôže držať ďalej…zvlášť keď sa objaví, keď ho čaká, ale predovšetkým vždy, keď ho potrebuje najviac.
Ale keď dovolí, aby tentokrát padla, má možnosť nájsť seba samu na mieste, ktorého sa najviac bojí: V podsvetí.

Z tejto knihy som mala po celú dobu čítania, aj teraz keď som ju už dočítala, zmiešané pocity. Chcela som sa s vami o ne podeliť, ale nedokážem dať dohromady jednu súvislú recenziu, preto som sa rozhodla to napísať dvoma bodmi a to Klady a Zápory.

Klady: Najväčším kladom pre mňa bol určite príbeh. Ten ma nútil celú dobu čítať ďalej, aj keď som miestami mala chuť to vzdať. Dievča ktoré zomrie ocitne sa vo svete mŕtvych, ešte tam stretne aj sexy mocného chlapa a nečakane sa vráti medzi živých? No nečítajte to ďalej. Takýto príbeh som veru nečítala a preto som nevedela čo môžem očakávať. S každou ďalšou kapitulou sa objasňovali nové fakty a s nimi aj mnoho nezodpovedaných otázok, na ktoré som samozrejme chcela mať odpovede a preto som musela čítať ďalej. Aby nás autorka držala v napätí, rozhodla sa pre ňu dosť netradičný spôsob písania. Teda, aspoň ja som ešte nečítala takto napísanú knihu od Meg Cabot. Často skákala z prítomnosti do minulosti. Hlavnej hrdinke Pierce Oliviera sa od základov zmení život v momente keď sa v pätnástich rokoch utopí v bazéne a zomrie, kde sa v posmrtnom živote stretne s tajomným Johnom. Keď sa podarí zdravotníkom priviesť ju naspäť k životu, začnú sa okolo nej diať zvláštne veci. Preto sa jej matka rozhodne vziať ju na ostrov odkiaľ pochádza a začať tam s Pierce úplne od začiatku. Vďaka prerušovaniu časového sledu, som sa postupne dozvedela, čo predchádzalo nehode, keď sa Pierce utopila a aj podivné veci čo sa jej stali.

Zápory: Ako som už spomínala, ten časový sled mal aj svoje výhody aj nevýhody. Nevýhodou bolo, že zo začiatku som sa nevedela kvôli tomu zorientovať, čo je minulosť a čo prítomnosť. Postupne som si však zvykla.Tiež som mala miestami problém stotožniť sa z hlavnou hrdinkou. Nerozumela som jej ako premýšľa. Niekedy som mala chuť ju nakopať, pretože konala inak ako hovorila. Hlavne čo sa týkalo Johna ma vytáčala. Asi najväčší problém som mala s tým, že sa skoro v celej knihe nič nedialo a pritom dialo. Asi nerozumiete však? Takto. Ak máte radi knihy kde je nejaká akcia, tu to rozhodne nenájdete. Kniha je založená na báze otázok a odpovedí. Sama Pierca sa ešte len dozvedala o svete, do ktorého sa zaplietla v okamihu keď zomrela. V podstate, kniha bola z väčšej časti len teoretická, preto dúfam že v ďalšom diely sa už nejakej tej akcie dočkáme.
Ešte jedna vec sa mi nepáčila, ale to je len taká moja osobná vec a nemá to s knihou nič spoločné. Krv mi vrela v žilách, keď som sa dozvedela, že ten úžasný tajomný muž z podsvetia sa vola John. Vôbec mi to k nemu nepasuje. :-)

Celkový dojem: Napriek všetkým nedostatkom sa mi kniha páčila. Mám rada keď je niečo záhadné a tajomné a tu bolo. Všetko mi tam pripadalo také temné. Už len to prostredie kde sa to odohrávalo, ostrov Isla Huesos v preklade Ostrov Kostí a fakt, že Pierce zomrela a podsvetie a Sexy tajomný muž a cintorín ktorý tam bude hrať veľkú úlohu. No nečítajte to :-) Preto dávam knihe 4 hviezdičky.


Munkiki   :-)

februára 20, 2012

Obálka ku knihe SUMMER (séria KRÁSNI A MŔTVI)

Po Jonasovi a Arizone je to v poradí tretia kniha z celkových štyroch a dátum vydania je plánovaný v priebehu apríla 2012 vo vydavateľstve FRAGMENT.
Viac o sérii si môžete prečítať na TU.

februára 19, 2012

Hlášky z Města z popela (Nástroje smrti 2)

Myslím, že na spoilery nemusím upozorňovať...:-D


„Zlobíš se.“ Jace vyčítavě mávl rukou směrem ke svému nevlastnímu bratrovi.
„Ale nezlobím,“ procedil Alek mezi zuby. „Jenom proto, žes tvr-dil, že dračí démoni už vyhynuli –“
„Říkal jsem, že skoro vyhynuli.“
Alek na něj namířil prst. „Skoro,“ řekl a hlas se mu třásl hněvem,
„není ANI ZDALEKA DOSTATEČNÉ.“
„Aha,“ opáčil Jace. „Asi budu muset požádat, ať kvůli Alekovi změní v učebnici démonologie údaj ‚skoro vyhynulý‘ na ‚zdaleka ne dostatečně vyhynulý‘. Má totiž rád, když jsou příšery opravdu, ale opravdu pořádně vyhynulé.

 „Přišli jsme navštívit Jace,“ řekla Clary. „Je v pořádku?“
„To nevím,“ odpověděl Krasomil. „Je normální, když jen tak leží na zemi a nehýbe se?“
„Co –“ začal Alek a zarazil se, když se Krasomil zasmál.

 Krasomil vstal a přešel k oknu. „Krev,“ řekl, jakoby sám sobě.
Simon obrátil oči v sloup a pak se podíval na Jace. „To je u něj normální, že stojí u okna a blábolí cosi o krvi?“
„Ne,“ řekl Jace. „Většinou u toho sedí na gauči.“

„Řekla, že ji nechce,“ přerušil ho Simon. „Haha.“
„Haha?“ Jace se tvářil nevěřícně. „Lepší odpověď nemáš?“

„Isabela tvrdí, že královna ze Zakletého dvora chce, abychom ji navštívili.“
„No jistě,“ řekl Krasomil. „A po mně zase chce Madonna, abych jí dělal křoví na příštím světovém turné.“

 Jace si položil hlavu do dlaní. „Řekni Isabele ne.“
„Ale ona si myslí, že je to dobrý nápad,“ protestoval Alek.
„Tak jí řekni ne dvakrát.“

Isabela měla pochybovačný výraz. „Mámě a tátovi se to nebude líbit, jestli na to přijdou.“
„Myslíš to, žes osvobodila potenciálního zločince a vyměnila ho za svýho bratra s čarodějem, kterej vypadá jako teplej ježek Soník a oblíká se jako nějakej pošuk, co unáší malý děti?“ zeptal se Simon. „Ne, to se jim asi líbit nebude.“

 Isabela  ladně přistála na nohou. „Jů, to byla švanda.“
„Už toho mám dost,“ řekl Jace. „Letos ti k Vánocům koupím slovník.“
„Na co?“ zeptala se Isabela.
„Aby sis mohla najít slovo ‚švanda‘. Zdá se mi, že asi nevíš, co to znamená.“

„A vy máte povolený randit s vílama?“ zeptala se Clary.
„A  Lightwoodovým by nevadilo, že Isabela a ten jaksejmenuje –“
„Meliorn,“ pomohl jí Simon.
„Že Isabela a ten Meliorn spolu chodí?“
„Nejsem si jistý, jestli spolu chodí,“ řekl Jace a poslední slovo zatížil silnou ironií. „Řekl bych, že s chůzí to nemá nic společného. Nejspíš vůbec nevytáhnou paty z postele.“

 „Nechápu, jak vy lidé můžete chodit v botách s tak vysokými podpatky.“
„To je moje motto,“ prohlásila Isabela se svůdným úsměvem. „Nebrat nic pod dvacet centimetrů.“
Meliorn na ni vrhl chladný pohled.
„Mluvím samozřejmě o podpatcích,“ dodala. „Je to taková slov-ní hříčka. Chápeš?

„Vyspala ses dobře?“
Přikývla. Měla sucho v ústech. „Proč jsi mě neprobudil?“
„Říkal jsem si, že ti odpočinek přijde vhod. Navíc jsi spala jako dřevo. Dokonce jsi i slintala,“ dodal. „Na moje tričko.“
Clary si rychle zakryla rukou ústa. „Promiň.“
„Člověku se moc často nepoštěstí vidět někoho slintat,“ pokračoval Jace. „Zvlášť s takovým absolutním odevzdáním. S otevřenou pusou a tak.“

 Jace hodil list papíru zpátky na stůl a začal si svlékat bundu. „Mám stélu, kterou můžeme použít. Tak kdo mi to chce udělat?“
„Jak politováníhodná volba slov,“ zamumlal Krasomil.

Tak čeho se bojíš?“
Alek se znovu zamyslel. „Pavouků,“ přiznal se.
Clary se otočila k Lukovi. „Nemáš tady někde pavouka?“
Luke se zatvářil zoufale. „K čemu bych tady asi měl pavouka? Vypadám snad jako někdo, kdo je sbírá?“
„Bez urážky,“ řekl Jace, „ale svým způsobem ano.“

 
„Říkal jsi, že s někým chodíš,“ připomněl mu jeho otec. „I když jsi nám ještě nesdělil, proč je to tak důležité.“
„Není,“ vyhrkl Alek. „Já vlastně vůbec s nikým nechodím. A není to důležité. Nebo by aspoň nebylo, kdybych s někým chodil, ale já stejně s nikým nechodím.“
Krasomil se na něj podíval jako na mentálně zaostalého.

 „Vy mého otce neznáte. Vysměje se vám do tváře a nabídne vám peníze, abyste měla z čeho zaplatit za převoz mého těla do Idrisu.“
„Nebuď směšný…“
„Máte pravdu,“ přerušil ji Jace. „Když o tom tak přemýšlím, poštovné budete muset nejspíš zaplatit sama.“

 Alek stáhl ruku a tiše si písknul. „Je vidět, že to inkvizitorka opravdu myslí vážně.“
„Samozřejmě že ano. Jsem přece nebezpečný zločinec. Copak tys to neslyšel?“
„Vlastně tak úplně neřekla, že jsi zločinec…“
„Ne, jsem jenom moc zlobivý chlapec. Dělám spoustu ošklivých věcí, třeba trápím koťátka a dělám sprosté posuňky na jeptišky.“

Alek přikývl. „To mi můžeš povykládat později. Ale teď to nej-důležitější. Musíme vymyslet, jak tě odsud dostaneme.“
„Cože?“ Jace tomu nemohl uvěřit a trochu se mu zatočila hlava. „Myslel jsem si, že jsi spíš pro ‚jděte rovnou do vězení‘ než pro ‚můžete jít, nezískáváte dvě stě dolarů‘. ‚Zákon je Zákon, Isabelo.‘ Něco takového jsi tam přece plácal, ne?“

„Co to děláš?“ zeptal se Alek.
„Napadlo mě, že si tady na chvilku lehnu na zem a budu se svíjet bolestí,“ zavrčel. „Krásně to uklidňuje.“
„Opravdu? Aha – to byl sarkasmus.

„Prostě jsem vyskočil.“ Jace vytáhl zpod postele dva disky s okraji ostrými jako žiletky. Byly polepené šedými kočičími chlupy. Foukl na ně, aby je chlupů zbavil. „Šakramy. Ty se budou hodit. Zvlášť jestli narazím na démony se silnou alergií na zvířecí srst.“

 Jace najednou udělal krok ze střechy do prázdného prostoru tak klidně, jako by scházel ze schodů. Clary nahlas vykřikla, zatímco Jace padal jako kámen…
A lehce přistál v podřepu přímo před ní. Clary na něj s otevřenou pusou zírala, jak se zvedá a s úsměvem na ni cení zuby. „Kdybych teď chtěl zavtipkovat, že jsem tu jenom na skok,“ řekl jí, „považovala bys to za otravné klišé?“
 
„Tak vy jste Claryin otec,“ řekl Simon. „Bez urážky, ale už docela chápu, proč vás tak nesnáší.“
„A pročpak?“ Valentýn měl v tváři nezúčastněný, téměř nehybný výraz.
„Protože,“ odpověděl Simon, „jste evidentně případ pro psychiatra.“

„Co ti vlastně řekl tvůj otec, když jsi sem za ním přišel?“ zeptal se Luke. „Co ti nasliboval?“
„Ale, však víte. Takové ty běžné věci. Doživotní přísun lístků na zápasy Knicks a tak.“ Jace mluvil jakoby nic.

. „Luku,“ začala Clary. „Valentýn mi něco řekl, když jsem byla na lodi, něco o…“
„Dobré zprávy nikdy nezačínají slovy ‚Valentýn mi řekl‘,“ zamumlal Luke.

A na záver romantika ala JACE:
„Opravdu jsem byla nemocná,“ ujistila ho Clary. „Přísahám. Přece jenom jsem na té lodi málem umřela, vzpomínáš?“
Pustil její ruku, ale upřeně ji pozoroval. „Já vím,“ řekl. „Pokaždé, když málem umřeš, málem umřu i já.“

februára 18, 2012

Hlášky z Města z kostí (Nástroje smrti 1)

Tak som to predsa len poctivo povyberala a dala na stránku, aby ste sa aj vy zasmiali... :-) Takže prajem príjemnú zábavu...
PS: Tých z vás, ktorí ste knihu (z nepochopiteľných dôvodov) ešte nečítali, upozorňujem na spoilery!!!


První promluvil Alek. „Co je tohle?" zeptal se a pohledem přejel od Clary ke svým společníkům
„To je holka," opáčil Jace, když se vzpamatoval. „Určitě už jsi předtím nějakou viděl, Aleku. I tvoje sestra Isabela je holka."

„Kriste.Ježíši!" vyjekl Luke.
„Ale ne, to jsem jenom já," řekl Simon. „I když už jsem od pár lidí slyšel, že určitá podoba by tu byla."

„Ten tvůj kamarád píše příšernou poe­zii," řekl Jace.
Clary zamrkala, na chvíli vyvedena z míry. „Cože?"
„Říkal jsem, že tvůj kamarád píše příšernou poezii. Zní to, jako by snědl slovník a teď náhodně zvracel slova."

„Podsvěťané?"
„Děti noci, čarodějové a podobné bytosti, prostě nadpřirození obyvatelé téhle dimenze."
Clary zavrtěla hlavou. „Mluv dál. Předpokládám, že sem patří taky třeba upíři a vlkodlaci a zombie?"
„No samozřejmě," potvrdil Jace. „I když zombie najdeš spíš víc na jihu, tam, kde jsou kněží voodoo."
„A co mumie? Ty jsou zase jenom v Egyptě?"
„Nemluv hlouposti. Na mumie přece nikdo nevěří."

„Jako muly," řekla Clary zamyšleně, když se jí vybavilo něco z hodin biologie. „Muly jsou sterilní kříženci."
„Máš ohromující znalosti hospodářského dobytka," řekl Jace.

„Radši na to prostě zapomeň, ano? A drž se dál od andělských ostří. Vlastě se bez dovolení nedotýkej žádné z mých zbraní."
„No vidíš, a to jsem je chtěla všechny prodat na eBay," zamum­lala Clary.
„Na čem?"
Clary se na něj zdvořile usmála. „To je mytické místo s obrov­skou magickou silou."

„Vy tu máte salónek?" zeptala se Clary.
„Jistě že tu mám salónek," řekla Dorotea. „Kde bych asi tak při­jímala návštěvy?"
„Jen si odložím klobouk u komorníka," řekl Jace.

Clary ztuhla na místě. „Simone?!"
„To mě podržte," řekl Jace rezignovaně. „A já už si myslel, že jsem narazil na něco zajímavého."

„Jsi můj nejlepší kamarád," řekla Clary. „Nebyla jsem na tebe naštvaná."
„Jo, jasně, prostě jsi mi jenom nemohla zavolat a říct mi, že ses dala dohromady s nějakým odbarveným rádoby gotikem, kterýho jsi nejspíš potkala v Pandemoniu," poznamenal Simon jedovatě.
„Já jsem se nedala s nikým dohromady," namítla Clary.
„A já mám přirozeně blond vlasy," řekl Jace. „To jen tak pro přesnost."

„Tak cos teda celý ty tři dny dělala?" zeptal se Simon se stínem podezření v očích. „Vážně máš pratetu Matyldu, která dostala ptačí chřipku a potřebovala ošetřovat?"
„Tohle ti Luke fakt řekl?"
„Ne. Řekl jenom to, žes odjela na návštěvu k někomu z rodiny, kdo je nemocnej.

Simon se rozzářil. „Tys nikdy neslyšel o Dračím doupěti?"
„Slyšel jsem o různých doupatech a taky o dracích," řekl Jace. „I když většina jich už vyhynula."
Simon vypadal zklamaně. „Tys nikdy nezabil draka?"
„Taky asi nikdy nepotkal metr osmdesát vysokou elfku v bikinách z kožešiny," řekla Clary podrážděně. „Dej si pohov, Simone."

„Nechcete mi někdo říct, kam jdeme?"
„Na metro L," odpověděl Jace tiše.
„To je snad vtip," řekl Simon a zamrkal. „Zabijáci démonů jezdí metrem?"
„Je to rychlejší než jet autem."
„Čekal jsem něco vychytanějšího, třeba dodávku s nápisem Smrt démonům nebo..."

Slehl pohledem k Jaceovi, který krá­čel několik kroků před nimi a zřejmě konverzoval s kocourem. Cla­ry přemýšlela, o čem si asi tak mohou povídat. O politice? O opeře? O vysokých cenách tuňáka?

„Chceš trochu po­lévky?"
„Ne," odmítl Jace.
„Myslíš, že bude Hodge chtít polévku?"
„Já chci polévku," prohlásil Simon.
„Ne, nechceš," řekl Jace. „Ty jenom chceš dostat Isabelu do po­stele."

„Večeře!" Byla to Isabela, stojící mezi dveřmi do knihovny.
„Můj bože, nastala hodina hrůzy," řekl Jace.
Hodge vypadal polekaně. „Já - já - já jsem měl dost sytou snída­ni," zakoktal. „Tedy oběd. Sytý oběd. Nic do sebe nedostanu -"
„Tu polévku jsem vylila," oznámila Isabela. „Objednala jsem ve městě činu."
Jace se odlepil od stolu a protáhl se. „Výborně. Mám hrozný hlad."
„Možná si přece jen trochu dám," připustil Hodge slabě.

„Ale tak to není," řekl Jace upřímně. „Já se jich jenom bojím. To není to samé."
„Měla jsem pocit, žes říkal, že jsou to knihovníci," připomněla mu Clary.
„Taky že to jsou knihovníci."
Simon hvízdnul. „Tak to jim asi musíš dlužit pořádnou pokutu za pozdní vrácení."

„Dokážou číst myšlenky?" zeptala se Clary tenkým hláskem.
„Mimo jiné. Patří mezi nejobávanější ze všech lovců démonů."
„Já teda nevím," řekl Simon, „mně to nepřijde zase tak hrozný. Radši bych, aby se mi někdo hrabal v hlavě, než aby mi ji usekl." 
„Tak to jsi ještě větší blbec, než na jakého vypadáš," řekl Jace s pohrdavým pohledem.

 „Je tu jeden z mlčenlivých bratrů a chce tě vidět. Hodge mě poslal, abych tě probudil. Vlastně tě chtěl probudit sám, ale jelikož je pět ráno, říkal jsem si, že třeba budeš míň naštvaná, když budeš mít před očima něco hezkého." řekl Jace.
„To myslíš sebe?"
„A co jiného?"

„Mně se zdá," řekla Clary trochu příkře, „že nikdo, o kom si Spolek myslí, že je mrtvý, vlastně vůbec mrtvý není. Možná by měli investovat do databáze zubních záznamů."

„Jé, Simon!" spoměla si Clary.
„Ne, já jsem Jace," řekl Jace trpělivě. „Simon je ten malý, co vypa­dá jako kuna a má špatný sestřih a deprimující smysl pro módu."

 „Děje se tady tolik věcí, a ty se přitom bojíš o Kuní tvář?"
„Neříkej mu tak. Nevypadá jako kuna."
„Možná máš pravdu," řekl Jace. „Kdysi jsem potkal jednu nebo dvě atraktivní kuny. Vypadá spíš jako potkan."

„A vy se... ehm...," Clary hledala správný výraz. „Vy se neroz­množujete?"
Lovec stínů vyprskl smíchy. „Ale jistě," řekl. „Rozmnožujeme se hrozně rádi. Je to jedna z našich nejoblíbenějších činností."

„A tady na podstavci je motto nefilim, lovců stínů."
„A co znamená?"
V šeru bíle zazářil Jaceův široký úsměv. „Znamená to ‚Lovci stí­nů: V černém vypadáme lépe než vdovy našich nepřátel, už od roku 1234‘.“
„Jaci –„
„Znamená to, že sestup do pekla je snadný“, řekl bratr Jeremiáš.

„Takže teď bys měl asi začít trhat svoje tričko na proužky, abys mi mohl obvázat ránu, ne?" zavtipkovala. Nesnášela pohled na krev, zvlášť na svou vlastní.
„Jestli jsi chtěla, abych ze sebe strhal oblečení, mohla jsi mě o to prostě požádat." Strčil ruku do kapsy a vytáhl stélu. „O dost míň by tě to bolelo."

„Rozhodně si neobjednávej vílí jídlo," poradil jí Jace a podíval se na ni přes okraj svého jídelního lístku. „Spousta lidí z něj začne trochu bláznit. V jednu chvíli si klidně žvýkáš vílí švestku a najed­nou utíkáš nahá po Madison Avenue s parohy na hlavě." Pak spěšně dodal: „Tedy ne, že by se mi to někdy stalo."

„Bum," řekl Jace a posadil se. Skicák pustil z ruky. „Doufám, že tam nebylo nic důležitého."
„Byl to lektvar na spaní," odpověděla rozzlobeně a postrčila lah­vičku špičkou tenisky. „A teď je pryč."
„Kdyby tu tak byl Simon. Ten by tě určitě dokázal unudit k spánku."

„Tohle lidem většinou neukazuju." (rozhovor o Clarynom skicáku)
„Proč ne?" zeptal se Jace.
„No, protože... je to něco jako deník, jenže nemyslím ve slo­vech, ale v obrázcích, takže jsou to všechno kresby. Ale pořád je to dost osobní."
Jace se zatvářil uraženě. „Deník, ve kterém nejsou žádné obrázky v mé maličkosti?“


 „Synové a dcery nefilim" řekl Magnus. „To je ale překvapení. Nevzpo­mínám si, že bych vás zval."
Isabela vytáhla pozvánku a zamávala jí jako bílou vlajkou. „Mám pozvánku. Tohle jsou moji přátelé."
Magnus jí vytrhl pozvánku z ruky a štítivě se na ni podíval. „Musel jsem být opilý," řekl. Otevřel dveře dokořán. „Tak pojďte. A pokuste se mi nepovraždit hosty."

„Hezký byt," řekl Jace. „Funkce nejvyššího čaroděje brooklynského se asi vyplatí, že?"
„Vyplatí," souhlasil Magnus. „Nemám ale žádné zaměstnanec­ké výhody, třeba zubní pojištění."

Jace zdvihl obočí. „To je Šedá kniha?"
„Není šedá." Tu poznámku si Clary nedokázala odpustit. „Je zelená."
„Kdyby byla doslovnost smrtelná nemoc, umřela bys už jako dítě," řekl Jace.

„Pozor na toho skřeta?" řekl Alek a varovně ukázal na  hubeného mužíčka s hnědou kůží, oblečeného do zelené kašmírové vesty, který zamyšleně pozoroval Isabelu, když kolem něj prošla.
„Předtím mě štípnul," řekl Alek škrobeně. „Do velice intimního místa."
„Nechci ti brát iluze, ale jestli ho zajímají tvoje intimní místa, nebude ho zajímat tvoje sestra."

Potkan se jí schoulil v dlaních a bázlivě vypískl. Clary si ho nad­šeně přitiskla k hrudi. „Ty jeden chudáčku," řekla něžně, skoro jako by to byl její domácí mazlíček. „Chudáčku Simone, to bude dobrý, slibuju..."
„Já bych ho tolik nelitoval," řekl Jace. „Tak blízko k druhé metě se nejspíš ještě nikdy nedostal."

Clary před sebe natáhla ruku s roztrženým batohem. „Jde o Si­mona. Chybí."
„Aha," řekl Magnus zdvořile. „A co mu chybí?"
„Prostě chybí," zopakoval Jace. „Je pryč, není tu, vyznačuje se nepřítomností, zmizel."

„Pamatuješ si, jak jsi mi v tom hotelu slíbila, že jestli přežijeme, oblečeš si uniformu ošetřovatelky a celého mě omyješ houbou?"
„To ses asi přeslechl," odsekla Clary. „Omytí houbou ti přece slíbil Simon."
Jace se mimoděk podíval na Simona, který se na něj zeširoka usmál. „Hned jak budu zase na nohou, fešáku."

„Je legrační," Simon si kolem prstu ovíjel pramen jejích vlasů, „že chvilku předtím, než se to stalo, jsem před Isabelou vtipkoval o upírech. Jenom jsem se ji snažil rozesmát, chápeš? ,Co nejvíc roz­pálí židovskýho upíra? Stříbrný Davidovy hvězdy? Sekaný játra? Šeky na osmnáct dolarů?'"

Clary zaúpěla. „Simone, ty jsi vážně idiot."
„Nikdy jsem netvrdil opak."

„Páni," řekla Clary a otáčela kámen v ruce. „Ale víš přece, že když holky říkají, že chtějí velký kámen, vlastně tím doopravdy ne­myslí, že chtějí velký kámen!"

„No, když mně bylo pět, chtěla jsem, aby mě máma nechala točit v sušičce s oblečením," řekla Clary. „Rozdíl je jen v tom, že mi to nedovolila."
„Možná proto, že točení v sušičce na prádlo může být osud­né," podotkl Jace, „na rozdíl od těstovin. Pokud je ovšem nevařila Isabela."

„Víš, Clarisso," řekl, „příště by nemuselo být špatné se zmínit, že už v posteli někoho máš, abychom se vyhnuli podobným trapným situacím."
„Tys ho pozvala do postele?" zeptal se Simon otřeseně.
„Směšná představa, že?" řekl Jace. „Všichni bychom se tam ni­kdy nevešli."
„Nepozvala jsem ho do postele," odsekla Clary. „Jenom jsme se líbali."
„Jenom jsme se líbali?" Falešný humor Jaceova tónu ji zraňoval. „Jak rychle se vzdáváš naší lásky!"

Clary vypadala, že ho snad ani neslyší. Znovu si uvědomil, že drží něco v rukou - svůj skicák. „Jaci," řekla. „Tohle je důležitý."
„Já to uhodnu," řekl. „Máš kreslící pohotovost a potřebuješ nahý model. Ale já nemám náladu. Můžeš poprosit Hodge," navrhl, jako by jí chtěl pomoci. „Slyšel jsem, že by udělal cokoli kvůli —"
„JACI!" přerušila ho a už téměř křičela.

„Podívej se na tohle." Řekla mu Clary.
Jace odhrnul stranou špinavé tričko a sedl si vedle ní. „To je hr­nek."
Slyšela, že se jí v hlase ozývá podrážděný tón. „Já vím, že je to hrnek."
„Nemůžu se dočkat, až nakreslíš něco fakt složitého, třeba Brooklynský most nebo humra. To mi nejspíš pošleš zpívající telegram."

Jace si odfrkl. „Rande v dodávce? Není divu, že má u opačného pohlaví takový úspěch."
„Je to prostě auto," ohradila se Clary. „Jsi jenom naštvanej, že Simon má něco, co ty ne."
„Má spoustu věcí, které já nemám," připustil Jace. „Například krátkozrakost, špatné držení těla a příšerný nedostatek koordinace."

Jace, Alek a Isabela nechali Simona s Clary čekat u dodávky a šli zkontrolovat „hladinu démonické aktivity", jak to nazval Jace.
Simon se díval, jak tři lovci stínů kráčí k domu po cestičce lemo­vané růžovými keři. „Hladina démonické aktivity? To mají nějakej přístroj, kterej měří, jestli náhodou démoni uvnitř necvičí jógu?"

„Jistě, je dost velký," připustil blahosklonně, „ale čekal jsem něco... Vždyť víš." Rukama naznačil předmět, který by velikostí zhruba odpovídal kočce domácí.
„Je to Pohár smrti, Jaci, ne Záchodová mísa smrti," řekla Isabela.

Jako vždy promluvil Jace. „Co jsi zač?"
„Já jsem Abaddon, démon pro­pasti. Mé jsou prázdné prostory mezi světy. Můj je vítr a burácející temnota.“ Abaddon rozevřel čelisti a zasyčel.
„Tím větrem a burácející temnotou si nejsem tak jistý," pokračo­val Jace, „podle mě to zapáchá spíš jako skládka odpadu. Víš určitě, že nejsi ze Staten Islandu?"

„Takže když měsíc ještě není v úplňku, prostě se jenom cítíš tro­chu vlkovitě?" zeptala se Clary.
„I tak se to dá říct."
„No, klidně si posluž a vystrč hlavu z okna, jestli se ti chce."
Luke se zasmál. „Já jsem vlkodlak, ne zlatý retrívr."

„Bude je muset odvolat," řekl Jace.
Nechápavě se na něj podívala. „Cože?"
„Luke," řekl Jace. „Bude muset odvolat svoji smečku. Došlo tu k nedorozumění."
                                               „Aha, takže ty ses unesl sám?"

„Budeme tam všichni spolu," řekl Valentýn. „Tak, jak to má být."
To zní skvěle, pomyslela si Clary. Jenom ty, tvoje žena v komatu, tvůj nervově zhroucenej syn a tvoje dcera, která tě k smrti nenávidí. Nemluvě o tom, že se do sebe tvoje dvě děti možná zamilovaly. Jo, to zní jako dokonalá rodinná idyla.

„Bylo to divný, mluvit s Jacem?" zeptal se Simon úzkostlivě ne­utrálním tónem. „Teda po tom, co jsi zjistila..."
Jeho hlas se vytratil do ztracena.
„Co?" zeptala se Clary ostře. „Po tom, co jsem zjistila co? Že je to vraždící transvestita a zneužívá kočky?"
„Není divu, že ta jeho kočka každýho nesnáší."
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...